Báječné nakupování v Las Vegas (Shopaholic to the rescue)

Na tuto knihu jsem se horečnatě těšila od chvíle, kdy jsem dočetla její předchozí díl končící otevřeně. Často jsem se chodila ptát do knihkupectví, zda už vyšla v češtině. Vždy  mi odpověděli, že to bude nejdřív v listopadu. Ach jo...

Pak jsem ale jednou zabrousila do oddělení anglicky psané literatury a koho to tu nevidím? Svou toužebně očekávanou knihu. Hned jsem ji koupila a měla dvojnásobnou radost. Za prvé se dozvím, jak to dopadlo a za druhé se pocvičím v angličtině.

Pak přišlo trochu zklamání. Prvních 126 stran je zevrubně popisována cesta z Los Angeles do Las Vegas. Cesta trvá celý den a večer se všichni účastníci ubytují, aniž by se za celou dobu stalo cokoli důležitého pro děj knihy. Trvá dlouho, než se rozvine zápletka a odhalí tajemství minulého dílu. Nakonec všechno dobře dopadne, ostatně jak už to tak bývá v románech pro ženy.

 

Abych to shrnula. Na knize se mi nelíbilo:

• zdlouhavý a uměle natahovaný děj
• všechny hlavní postavy, které známe z předchozích dílů coby obyvatele britských ostrovů se lehce přemístí do USA a navíc ještě do auta jedoucího do Las Vegas. Trochu vyumělkované a nepřirozené
• pokud jste četli předchozí díly, nečeká vás už žádné překvapení, děj se tak trochu předvídatelný

 

Co se mi líbilo:

• velmi oceňuji styl angličtiny. Nechci říct, že je jednoduchý, ale zkrátka se dobře čte a kniha je srozumitelná. Tato výhoda odpadne, pokud si knihu koupíte v češtině :-)
• hlavní hrdinka Becky konečně trochu dospěje. Ale nenechte se mýlit, je to relativní. Becky je manželka a matka a už se nechová jako naivní nezodpovědná puberťačka, ale jako naivní svobodná holka, která rozhodně nepřemýšlí o následcích svých činů. Oceňuji i malý pokrok.

Četla jsem všechny knihy série a tento díl hodnotím jako nejslabší.  Přijde mi, že dřív byla s Becky větší zábava. Chovala se ztřeštěně a spontánně, dostávala se do komických situací a vždy jsem čekala, jak všechno dopadne. U prvních dílů jsem se nemohla od knihy odtrhnout a u tohoto dílu jsem vyhlížela konec kapitoly. 

 

Znáte Báječné nakupování? Který je váš oblíbený díl série?

Radka Třeštíková, Bábovky

Na knihu české autorky Radky Třeštíkové jsem byla hodně zvědavá a natěšená a musím říct, že předčila moje očekávání. A to je co říct, protože od románu pro ženy toho člověk moc nečeká :-) Bábovky jsou pro mne kniha plná překvapení. Nejdřív to vypadá, že čtete povídky, pak vidíte, že prožíváte jen jeden příběh, ale pokaždé od jiného vypravěče.

Může vám být smutno ze všech těch zpackaných vztahů. Vidíte, jak může vztah vypadat po deseti, dvaceti a více letech. Lidé jsou spolu jen ze zvyku, nemají si co říct a už se jen trpí, nežijí spolu, ale vedle sebe. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci, občas až za hranicí zákona.

Potkáte mladou ženu, která jaksi nechtěně otěhotní a jinou ženu, která už několik let nemůže přijít do jiného stavu. Nahlédnete do života nemocné ženy, která se celý život obětovala a také ženy, která nadměrným nakupováním vyhání ze života samotu. Pak tady máme jednu nestálou paní, kariéristku a její zoufalou dceru, která neví, jak získat matčinu pozornost a čas.

Vlastně to nejdřív vypadá jako oddychová četba, jako takový ten román o vztazích. Pak se najednou přistihnu, že všechny vztahy jdou stranou a pořád marně přemýšlím o tom, kdo ukradl Květiny celoživotní úspory. Vypadá to, že je do toho zataženo víc lidí, než by člověk čekal.

Na knize se mi líbilo, že má spád, není nijak monotónní, naopak nahlédnete do života mnoha lidí, navíc zápletka se ztracenými penězi dodá ději napětí. Taky mě hodně bavil propletenec osudů a takové to kdo s kým, což my ženy docela rády řešíme :-)

Nakonec pár ukázek:

První ukázka je ze dne kdy milenka zjistí, že je těhotná

Narazím si na hlavu čepici a chvíli se jen nerozhodně rozhlížím, na protějším kopci sáňkujou děti, psi čurají do sněhu, tamhle někdo parkuje auto a tamhle někdo jiný vleče nákup ze supermarketu, všechno je jako vždycky, jako by se nechumelilo, a přitom chumelí strašně a nic jako dřív už není.

Druhá ukázka je z úvah podváděné manželky

.....posral racek. Mysleli jsme si tenkrát, že nám to přinese štěstí, a vážně jsme to štěstí měli, akorát se postupně a pomalu někam vytratilo, jako drobné, co nosíte různě po kapsách, a já nevím,  jestli není pozdě na to, aby nás zas nějaký pták posral a celé to ještě zachránil, jestli jsme to už všechno dokonale neposrali sami.

Děkuji eshopu www.dobre-knihy.cz za poskytnutí knihy k recenzi. Knihu můžete koupit zde.

Četli jste Bábovky? Jak se vám líbily?

Jak se po anglicku vytratit v Anglii

Valná většina knih pro ženy v sobě více či méně zachycuje a vypráví milostný příběh. Milenci musí překonat různé překážky, hádky, bývalé milence či milenky a najít si k sobě cestu. Vše pak vyvrcholí usmířením, sexem nebo žádostí o ruku.

Kniha Jak se po anglicku vytratit v Anglii všechny tyto fáze přeskočila. Zavede nás rovnou do fáze vztahu, kdy jsou spolu dva zamilovaní lidé po svatbě. Mezi řádky i přímo v řádcích čteme o úžasné životní lásce lidí, kteří jsou pro sebe ti praví. Čteme o detailech, které činí život krásným. Jsou to věci jako čekání na toho druhého až se vrátí z práce, užívání si společných chvil, vyslovení nahlas toho, co si ten druhý právě myslí. Zkrátka o souznění duší.

 

Kniha ale není jenom nějaké zamilované vrkání. Nenechte se mýlit! Autorka se s námi dělí o kousek svého života. Ona je žena z Prahy, která se provdá za Angličana a usadí se spolu na anglickém venkově. Coby rodilá Češka má skvělý náhled na věc a my se tak o Angličanech dovídáme spoustu věcí z jejich každodenního života i jejich zvyklostí.

Nejvíce mě zaujaly takové drobnosti jako například, že Angličani používají frázi "zmizet po francouzsku" pro situace, kdy někdo zmizí a zanechá za sebou problémy. (Stoletá válka nikdy nekončí:-)) Nebo třeba, že se lije se čaj do mléka a ne naopak. Že pravá lady nikdy nenosí oblečení červené barvy.

Hodně mě pobavily pasáže o britské kuchyni. Na skopovou kotletu s  mátovou omáčkou a moučník z loje bych opravdu neměla chuť. Nikdy! Asi bych dala přednost rozvařenému květáku politému octem (osobní zkušenost kamaráda).

Kniha nemá žádnou dramatickou zápletku, unáší nás na klidný venkov, kde poznáváme sousedy, práci na zahradě, výlety a dovolené.

Věřím, že se vám kniha bude líbit. Nejvíc ji ale ocení ti z nás, kteří v Anglii strávili nějaký ten čas. Možná se zpětně něco nového dozvíte a pochopíte jednání obyvatel ostrova :-)

Jak jsem uklidila byt i mysl metodou Konmari

Ráda si čtu knihy o uklízení a údržbě domácnosti. Stále doufám, že se konečně naučím být pořádná. Zázračný úklid od Japonky Marie Kondo je zatím nejlepší. Pointa je jednoduchá. Vezměte do ruky každičkou věc, kterou máte doma a pokud vám nepřináší radost, vyhoďte ji! Úklid se pak stane hračkou, protože se budete starat pouze o věci, na kterých vám opravdu záleží a nechcete je nechat někde ležet v koutě.

 

Někdy se nám strašně moc nechce vyhodit věc, i když ji vůbec nemáme rádi. Pak je třeba jít do hloubky a zjistit, s čím si danou věc spojujeme. Nekupujeme si předměty, ale s nimi spojené příběhy a hlavně do nich promítáme svoje emoce. Zbavováním se věcí se zbavujeme své minulosti nebo částí své osobnosti. Ovšem vyhodit lze jen to, s čím už jsme se ve své mysli vypořádali. Proto si z čistě emocionálního důvodu nechávám svou kresbičku z první třídy a nevím, jestli ji někdy vyhodím.

 

Obálková královna

S úsměvem jsem četla o "pokladech", která paní Marie našla u svých klientů. Jedna klientka měla zásobu 65 zubních kartáčků, jiná 20 000 tyčinek do uší. Myslela jsem, že tohle se mě rozhodně netýká. Chyba lávky.

Ve svých věcech jsem napočítala 36 lenochů (podložek do sešitu). Vzhledem k tomu, že již mnoho let nepoužívám sešity ani lenochy, je toto číslo skandální. Všechny jsem je vyhodila.

Také jsem hrdou majitelkou 61 kusů dopisních obálek. Jelikož potřebuju v průměru 3 obálky ročně, mám pořádnou zásobu. Nevyhodila jsem ani jednu. Skoro se mi nechce zmiňovat, že během úklidu jsem dalších 10 obálek koupila. Obávám se, že kdyby to viděla paní Marie, asi by mi dala pěstí přímo do nosu a přinutila mě obálky vyhodit. Jenže ony mají moc krásný vzor a tím mi dělají velkou radost.

 

 

Mé francouzské já

Vzhledem k množství učebnic a cvičebnic francouzštiny a množství sešitů popsaných francouzsky, jsem zjistila, že jsem se tomuto jazyku věnovala mnohem více, než jsem tušila. Přitom francouzštinu stále neovládám a Frantíci mě trochu rozčilují. English, welcome back!

 

Lepší život

Když jsem dokončila první kolo (kdo ví, kolik jich ještě bude) čistky, uvědomila jsem si pozoruhodné věci. Například moje přestala obsese shromažďovat plechové krabičky. Najednou se mi lépe dýchá, mám pocit, že se mi zlepšil zrak a mám čistou hlavu.

Pod postelí mám velký úložný šuplík. Při úklidu z něj zmizelo téměř všechno. Byly to věci, které nejen že mi nedělají radost, ale už jen pohled na ně mně rozčiloval. Když jsem si to uvědomila, do popelnice jsem s nimi nešla, ale běžela. Následovala velká úleva a v noci se mi konečně dobře spalo.

 

Nutno podotknout, že s metodou Konmari zcela úplně nesouhlasím. Máme v bytě věci, které mi nepřináší radost a přesto je rozhodně vyhazovat nebudu. Příkladem jsou talíře, které se mi nelíbí, ale přece je nevyhodím a nepůjdu si koupit nové jen kvůli pocitu radosti. Stejně tak mě nebaví většina povlečení a ručníků. Jenže zbavit se jich a nahradit novými by byla docela drahá legrace.

Základní myšlenka je ovšem skvělá a pokud bojujete s nepořádkem, doporučuju ji k přečtení.

Hezký článek, který mě na tuto knihu navnadil je zde.

Slyšeli jste o tomto světovém bestselleru?

Aristokratické čtení

Krásný den milé dámy.

Jsem zpět. V plné síle, kráse a nadšení vám budu znovu přinášet plnohodnotné články :-)

 

Když jsem četla recenze na Bočkovu knihu Poslední aristokratka, hned mě zaujala a říkala jsem si, že to je přesně to pravé letní čtení pro mě. Začala jsem se po ní pídit a těšit se, jak se odreaguju. Když jsem si ale přečetla obsah, moje nadšení kleslo jako pěna na pivu.

Kniha vypráví o rodině Kostkových žijící v New Yorku, kde otec je Čech, matka Američanka a dcera Marie mluví oběma jazyky. V rámci restitucí zdědí o pan Kostka zámek Kostka. Rozhodnou se přesídlit do svého nově nabytého panství, kde začne to pravé dobrodružství. Lépe řečeno boj o přežití. Zámek není udržovaný, ani navštěvovaný turisty. Žijí zde tři lidé. Paní Tichá je hospodyně, která miluje ořechovku, průvodce Josef nenávidí všechno a všechny a nejvíce turisty a nakonec tu máme hypochondrického zahradníka.

Kostkovi bojují především o finanční zabezpečení. Provoz zámku a výplaty zaměstnancům totiž spolknou hromadu peněz. Jak ale peníze vydělat? Řešení přinese svérázná Milada, která umí přilákat turisty i peníze, ale za cenu plného pracovního nasazení rodiny Kostků i personálu. Celou knihu nám vypráví svým laskavým humorem Marie Kostková.

 

Co říkáte? Podle mně je takových příběhů dvanáct do tuctu. Jenže pak ve mě začal hlodat červík a našeptávat, že kniha určitě není oceněná jako skvělý humoristický román jen tak. Vyžádala jsem si ji k přečtení. Přelouskala jsem ji za jedno odpoledne a celou dobu jsem se skvěle bavila. Obvykle si v knihách zvýrazňuju zvlášť vtipná a zajímavá místa, abych se k nim později mohla vrátit. Tady bych si nejraději označila úplně celou knihu od začátku až do konce. Prostě nemá chybu. Spisovatel Evžen Boček zkrátka dokázal téma mistrovsky uchopit a zpracovat. Klobouk dolů.

 

Po dočtení jsem zjistila, že existuje i druhý díl zvaný Aristokratka ve varu. Okamžitě jsem si ho koupila a za další odpoledne přečetla. Teď už se jen nemůžu dočkat pokračování.

Malá ukázka na závěr:

Milada uznala, že naše hodiny jsou opravdu výjimečně hlasité, nicméně trvá na tom, že návštěvník vyžaduje vzruchy. Rozezlený otec opáčil, že po včerejší noci je akusticky vzrušený tak, že si připadá, jako by měl místo hlavy ciferník.

Děkuji www.palmknihy.cz za poskytnutí Poslední aristokratky
Aristokratka ve varu jsem si koupila za své peníze, protože jsem byla hrozně nedočkavá :-)

Slyšely jste o této knize? Doporučíte nějakou humornou knihu?

Jak ukázat lásku?

Říká se, že láska je hluchá. Nestačí druhému říct: "miluji tě". Je třeba to dokázat skutky. Nedávno mě při brouzdání po internetu zaujala kniha o tom, jak ukázat lásku svým blízkým. Po přečtení jsem se musela usmívat. Jsou to totiž věci, které znám, jenže jsou natolik samozřejmé, že jsem na ně úplně zapomněla :-( Možná jste na tom stejně a rádi si přečtete jak na to.

Když se zamilujete, je strašně snadné chovat se láskyplně. Vlastně to ani nijak nejde, nemůžete si pomoct, pořád chcete s tím druhým trávit čas, vzájemně se dotýkat, jíst spolu atd. Ale co po pěti nebo deseti letech když si zevšedníte? Co když máte děti? Co vaši rodiče, které milujete, ale pořád projevy lásky oddalujete, protože ještě spolu nemáte dořešené tohle a pak jste jim ještě neodpustili tamto a oni se možná zlobí kvůli něčemu dalšímu. Může se stát, že najednou už nebude komu lásku projevit.

V knize jsem se dočetla tři jednoduché a velmi účinné metody (vhodné i pro chvíle, kdy nevíte, co říkat):

1. Oční kontakt

Přímým pohledem do očí druhé osoby dáváme najevo svůj zájem a můžeme jím projevit také lásku a starost. Na druhou stranu je v naší moci pohledem i potrestat. Určitě jste zažili, jaké to je, když se na vás někdo nazlobeně podívá nebo vám dokonce oční kontakt odepře. Známé věty: "Nechci tě ani vidět" nebo "Zmiz mi z očí" umí ublížit.

2. Tělesný kontakt

Nechme stranou eroticky zabarvený kontakt. Tělesný kontakt můžeme navázat se všemi lidmi, na kterých nám záleží. Ženy nejčastěji projevují svůj zájem a lásku prostřednictvím pohlazení, obejmutí, letmého polibku na tvář nebo držením druhého za ruku. U mužů je nejčastější poplácání po zádech nebo přátelské šťouchnutí. Jsou to drobnosti, které pomáhají naplnit citové potřeby a pro některé to je možná i jediný druh lidského doteku.

3. Soustředěná pozornost

Tato metoda je nejtěžší, protože vyžaduje náš čas. Soustředěná pozornost zahrnuje aktivní naslouchání druhému, přitakání, otázky. Musíme opravdu poslouchat, co má druhý na srdci. Pokud ale tento čas najdete a příště neodbudete partnera, když vám chce večer povědět o svém dnu nebo neukončíte předčasně telefonický hovor s maminkou, odměnou vám bude prohloubení a upevnění vztahu.

V dnešní době máme mnoho povinností a práce, často jsme unavení. Přitom láskyplné navázání očního nebo tělesného kontaktu nevyžaduje slova ani mnoho času. Je to jen na nás.

Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska, než dítě, které ztratilo pejska. (Billy Wilder)

I když se jedná o knihu ze sekce rodičovství, rady z ní se lze snadno zobecnit na mezilidské vztahy. Všechny tři body nám pomohou s příbuznými, partnerem, dětmi a jinými důležitými lidmi v našem životě. Autor je katolík a poslední kapitola je věnovaná tomu, jak vést děti k víře v Boha. Tuto část jsem jen prolítla a zjistila, že není určená pro mě :-)

Pokud máte chuť přečíst si tuto knihu, jedná se o:
autor Dr. Ross Campbell
název knihy je Ako milovať svoje dieťa

Už dlouho jsem nic nečetla ve Slovenštině a byla to příjemná změna.

Jak jste na tom vy? Dokážete být milí k ostatním, i když už máte všeho po krk a jediné co chcete je odpočinout si?

Čtyřhodinové tělo a návod na patnáctiminutový orgasmus (T. Ferris)

Neobvyklá cesta k rychlému zhubnutí, zlepšení sexu a vůbec k proměně v superčlověka

Velmi zajímavá kniha, která boří spoustu dosavadních uznávaných způsobů hubnutí, nabírání svalové hmoty a také názory lékařů. Timothy sám sebe označuje za šílence. Všechno, o čem v knize píše vyzkoušel sám na sobě a to i za cenu hospitalizace nebo přístroje zapíchnutého ve vlastním těle, aby mohl nonstop monitorovat hladinu glukozy a jiných ukazatelů. Timothy pro sběr dat a experimenty procestoval snad polovinu zeměkoule. Říká: „Zpochybňováním základních předpokladů je možné dojít k jednoduchým a neobvyklým řešením dlouhodobých problémů.“

Všechny návody jsou velmi detailní co se týče diety a cvičení. Navíc na konci každé kapitoly jsou odkazy na webové stránky, kde se o problematice můžeme dozvědět ještě mnohem více. Kniha tak slouží jako dobrá učebnice.

Jak se zbavit 9kg tuku za 30 dnů bez cvičení? Tato věda zní skvěle, že ano? V knize dostaneme návod, jak na to. Musím říct, že to není jednoduchý ani zábavný návod, ale věřím, že je účinný. Autor doporučuje nízkosacharidovou dietu, tedy jíst hodně masa, ryb, vajec, luštěnin a zeleniny. To vše je doporučeno v bio kvalitě. Rozestupy mezi jídly jsou čtyři hodiny. Pokud máte velký hlad, dejte si lžíci másla (opravdu si neumím představit) nebo trochu špenátu s octem. Jeden den v týdnu je dovoleno vše. Můžete si dát pečivo, dort, pivo, pizzu a cokoli vás napadne.

Autor nám tuto dietu představí i ve vegetariánské verzi. Velmi ale varuje před sojou coby zdrojem bílkovin. Píše, že je v ní tolik estrogenů, jakobychom jedli jednu antikoncepční pilulku denně. Navrhuje zdroje kvalitních rostlinných bílkovin, které jsou bohužel spíše na americkém trhu než u nás.

Dále se tu dočteme typy, jak zařídit, aby námi nezdravé potraviny prošly co nejrychleji a napáchaly co nejmenší škody. Výborné například o Vánocích nebo narozeninách. Při pití správných nápojů a velmi krátkých cvičeních můžeme dosáhnout toho, že jídlo námi v podstatě projde a do tuků se uloží úplné minimum.

Dočteme se rady, jak nabrat svalovou hmotu a zároveň trávit v posilovně jen málo času. Jak se kvalitně vyspat za pár hodin. Jak si udržet v dobré kondici klouby a svaly a předcházet civilizačním chorobám. Jak trénovat, aby i nesportovec uběhl maraton, jak si výrazně zlepšit plavecké schopnosti. Jak se zlepšit v různých sportech jako je běh, plavání nebo i zadržování dechu.

Zajímavá je kapitola o ženském orgasmu, který s trochou praxe může trvat až 15 minut. Technika k dosažení takového orgasmu je v knize velmi podrobně popsána a vyobrazena. Prozradím vám jen, že se jedná o dráždění klitoristu rukou na těch správných místech a hlavně tím správným tlakem. Ovšem aby z toho muži nevyšli naprázdno, v jiné kapitole dostanou návod, jak si výrazně zvýšit hladinu testosteronu. Autor po tomto experimentu popisuje, jak moc byl pro ženy přitažlivý a zažil z jejich strany svádění, jak nikdy předtím. Muži se také dočtou o tom, jak si zajistit sperma, které je bez problémů schopné oplodnit vajíčko. V dnešní době mobilních telefonů už takto kvalitní sperma vůbec není samozřejmostí.

Prodloužit si život? Ano, ale žijme ho pokud možno kvalitně. Askezí si život sice prodloužíme, ale bude v něm méně radosti. Autor doporučuje spíše si užívat. Radost ze života pak bude tím, co vám ho prodlouží. Buďme optimisty a nechme se otestovat na všechno možné :-)

Osobní zkušenost: Neodolala jsem a pár drobností z knihy zařadila do svého života. Začala jsem jíst proteinové snídaně (vejce, luštěniny a zelenina). Milovník ovesné kaše je pryč. Proteinová snídaně dokáže zasytit téměř na celé dopoledne, zmizely výkyvy glukozy a tudíž i nálad a mám více energie. Hubnoucí efekt ovšem zatím nepozoruju. Začala jsem si do kávy sypat skořici, což má způsobit, že pokud jíte nezdravé jídlo, rychleji ho strávíte a tělo uloží méně do tuků. Studené sprchy jako způsob zrychlení metabolismu. Zatím jsem se dopracovala ke sprchování dolní poloviny těla. Je to příjemné a osvěžující. Přestala jsem také jíst tzv dominová jídla, což jsou ta, která jakmile začnete, nedokážete přestat. Pro mě to jsou sušenky, pro někoho jiného oříšky nebo chipsy.

Závěrem

Timothy nás nabádá, abychom neposlouchali výživové poradce a časopisy. Vlastně chce, abychom poslouchali jeho :-) , vyzkoušeli si návody v jeho knize a drželi se toho, co nám bude vyhovovat. Nabádá nás k tomu, abychom si přestali pouze přát a začali jednat.

„Koneckonců je to vaše tělo. Experimentuje a pokud se zdá, že něco funguje, držte se toho.“

Eknihu jsem dostala k recenzi od eshopu Palmknihy

Můj psí život (knižní recenze)

Krásný páteční den.

Dnes jsem si pro vás připravila recenzi na knihu Martina Čápa s názvem Můj psí život.

Počet stran 224

Nakladatelství Grada

Pokud jste v dětství rádi četli Já Baryk od Františka Nepila, jste tady správně. Můj psí život je totiž jako Já Baryk, jenže pro dospělé.

Knize dávám plný počet bodů za její originálnost. Existuje spousta knih pro relaxaci a pobavení, ale kolik z nich vypráví pes? Tady nám příběh vypráví veselý bígl Albert neboli Bertík. Seznámí nás se svým životem ve světě dvounoháčů.

Začátek jeho příběhu je dost emotivní kvůli odloučení od matky. Ale pak už je jen veselo. Bertík se seznamuje se psy v okolí, s páníčkem a časem i jeho přítelkyní Bárou. Od Bertíka se nám dostane vtipného a často nechápavého pohledu na počáteční zamilovanost páníčka, která přejde do vztahu.

Bertík popisuje svůj život, například jak si páníčka vychovat a zároveň s ním žít v harmoniii. Dozvíme se, jak psi chápou pořady v televizi, kočky, slepice nebo třeba děti. Spolu s Bertíkem prožijeme jeho první lásky a dočkáme se zložení rodiny. Bertík nám také vysvětluje své myšlenkové pochody. Tím pádem mnohem snáze pochopíme chování psů v běžných situacích jako je čekání před samoobsluhou, útěky z domova nebo proč se psi pletou lidem pod nohy, když je to nejméně vhodné.

Kniha je skvělým odreagováním a s chutí bych si přečetla pokračování.

Líbí se mi vtipný a dobrosrdečný styl s jakým je kniha napsána. Ráda jsem si četla o psím životě, který má stejně jako lidský hravé dětství, rozpínavé a zvídané dospívání, zkušenosti s opačným pohlavním a hledání partnera .I když u psů je výběr protějšku poněkud jednodušší a zcela závislý na pudech.

Na závěr malá ukázka:

"A jakpak se moje kočenka vyspinkala bez svého kocourka? No, kocourek také nemohl usnout, protože mu rovněž bylo smutno a chladno v jeho pelíšku." Napřed jsem měl vztek, že nejen volá nějaké zatracené kočce, ale ještě se stará o nějakého opelichaného kocoura, kterému je smutno a zima. O mě se má starat, když si mě pořídil, rozčiloval jsem se. Nehledě k tomu, že bez nejmenšího uzardění lhal, jako když tiskne. Páníček poklimbával už na kanapi u televize. Krk dám za to, že když zalehl do postele, usnul ještě dřív, než se stačil přikrýt. A to se prosím diskrétně nerozšiřuji o tom, že chrápal takovým způsobem, že jsem nemohl usnout!

Aňa Geislerová P.S. (knižní recenze)

Ještě nikdy jsem neudělala tolik fotek jediné knihy. Většina mojí knihovny je v elektronické podobě a jsem moc ráda, že právě tuto knihu mám v papírové verzi. Je totiž nádherná a mimo stravu pro duši je i pastvou pro oči.

Kniha P.S. se dotkla mého srdce i mé duše. Kdyby bylo možné psát knihy na míru, P.S. by byla sepsaná pro mě. Nalezla jsem v ní nevyslovená slova a myšlenky svého nitra, příběhy mého života i snů.

P.S. je napsaná jako soubor krátkých povídek, které se sdružují do jednotlivých let. Osobně se mi nejvíc líbí první dva roky a pak ten poslední. Ale to ostatní vůbec není špatné. Autorka nám svým milým osobitým a pravdivým stylem vypráví o svém životě. Dozvíme se o jejím dětství, rodičích, prarodičích, sourozencích, láskách, milencích, přátelích, jídle a dětech. Poselství knihy bych shrnula takto:

Užívejme život divoce, nelogicky, vychutnávejme vše, co nám nabízí, milujme své blízké celým srdcem a hlavně nepodlehněme konzumu. Nenechme se uniformovat a žít podle toho, co nám říkají reklamy, časopisy a vizážisté. Život je krátký a je pro každého jen jeden. A hlavně v něm neexistují zkoušky. Jede se rovnou naostro!

První kniha v mém životě, která má svou vlastní nádherně ilustrovanou záložku.

Malá ukázka z úvodu:

Jsem zamilovaná. Miluju svůj život. Je plný chyb, je plný vzratů, plný koření a barev, ale je opravdu plný. Naplňující a stravující a někdy je ho těžko žít, ale je můj a jiný nechci. Mám víru. 

....

Nikdo nám neslibuje, že život bude snadný, ale přesto to od něj očekáváme. Já tuhle představu odkládám a beru den po dni tak, jak to přichází. Ve vlnách radosti, smutku, únavy nebo naděje. Tohle je můj život a já s ním chci být až do konce. Navždy...

Nádherné ilustrace Lely Geislerové

Kniha má zelenou gumovou pásku, která slouží jako záložka nebo s ní sepnete celou knihu, aby vám nevypadla papírová záložka.

Ještě jedna malá ukázka z kapitoly Sny o hadech:

... Moc krátký na to, abychom uvěřili, že láska znamená potkat kluka, mít svatbu, byt a dvě děti. Spokojit se s tím, že budeme nosit kapsáče, mikinu a bundu a nakupovat výhodně... Kdo by se obtěžoval s hledáním vlastních snů, když můžeme všichni snít o jedné kabelce, o jednom autě a vleklém, dlouhém, neuspokojivém životě...

Na konci knihy je několik ilustrovaných listů pro poznámky čtenáře.

Ačkoli je teprve začátek března, troufám si říct, že P.S. je nejlepší kniha tohoto roku. Uvidíme, co řeknu o Vánocích :-)

P.S. Ani ve svém nejbouřlivějším životním období jsem neholdovala alkoholu tolik jako Aňa. Obdivuju její odvahu to veřejně přiznat.

Královnin gambit aneb exkurze na dvůr Jindřicha VIII.

Elizabeth Fremantleová – Královnin gambit

Období vlády Tudorovců v Anglii je moje nejoblíbenější část světových dějin, takže když jsem si vybrala knihu o životě Kateřiny Parrové, její příběh jsem už znala. Byla jsem však zvědavá na nový úhel pohledu na život poslední manželky anglického krále Jindřicha VIII.

Kateřina vůbec neměla jednoduchý úděl. Jako dvojnásobná vdova se zamiluje do Thomase Seymoura, ale této lásce zabrání samotný král. Rozhodne se učitnit z Kateřiny svou ženu a Thomase pošle pryč ze země jako vyslance. Oba se musí královu přání podřídit, protože opak by znamenal vlastizradu a jasnou smrt.

Kateřina nemá jednoduchou životní roli, ale zvládne ji díky své inteligenci a znalosti dvorských intrik. Na jedné straně má náladového manžela, který neváhá své ženy nechat popravit, na druhé straně je náboženská reforma. Kateřina se přiklání k nové anglikánské církvi, ale král není ještě zcela rozhodnutý a tak zůstávají u dvora i katoličtí duchovní. Právě biskupovi je nová královna trnem v oku a snaží se ji nařknout z kacířství. Celá tato situace je zasazena do boje o moc, který u dvora nikdy nekončí. Kateřina Parrová dokáže vyhrát hru o svůj vlastní život. Myslím, že její schopnosti dokazuje fakt, že jako jediná z šesti manželek Jindřicha VIII přežila.

Příběh je velmi poutavě napsaný. Přesto, že jsem věděla jak dopadne, v některých okamžicích jsem nedokázala od knihy odejít. Autorka zachovala jména i osudy významných historických postav, těm méně významným jako je dvorní lékař však přisoudila nové vlastnosti. Co se týče služebnictva, jsou zde zcela smyšlené postavy a to je právě to, co vrhá na celý příběh nový úhel pohledu. Vypravování Dot, nevzdělané osobní služebné královny má své kouzlo a šťávu.

Co mě naopak v knize rušilo bylo neobvyklé střídání třetí a první osoby. Z popisu se dostaneme do vyprávění v první osobě neobvyklým způsobem. Dovoluji si malou ukázku: "Dot to nevadilo. Jsem na to zvyklá a vím, kde je moje místo. Ale taky dobře vím, že jsou lidé, kteří obrazně řečeno strčí nohu mezi dveře královského dvora a pak už jen soupají výš a výš."

Líbilo se mi, že se v knize dozvídáme o životě šlechty i služebnictva. Popisy hradů, oblečení, jídel a způsobu života přijemně a rozhodně ne nudně dotváří celkovou atmosféru příběhu.

Do nedávna jsem nevěděla, co slovo gambit znamená. Pokud jste na tom stejně jako já vězte, že gambit je druh strategie při šachové hře.

Děkuji palmknihám za poskytnutí knihy k recenzi.

Krásný víkend

Já a pan Jones od Lucy Diamond

Krásný pátek. Spisovatelku Lucy Diamond možná znáte díky knize Kavárna na pláži, kterou velmi doporučuji k přečtení. Příběh rodiny Jonesových je druhým počinem autorky.

Kniha nás zavede do rodinného britského penzionu, jehož majitelé, stárnoucí manželé chtějí odejít na odpočinek. Svolají tedy své tři syny, aby se poradili co dál.

Alicia, manželka nejstaršího syna Hugha je na prahu čtyřicátých narozenin a najednou má pocit, že si v životě nic neužila a že by to měla co nejrychleji napravit. Začne se tedy poprvé v životě věnovat kromě rodiny i sama sobě, hledat si nové koníčky a přátele. O převzetí rodinné firmy nemají s manželem zájem.

Prostřední syn David se svou ženou Emmou se už dlouho snaží o miminko. Když David přijde o práci, nápad s penzionem se mu zdá jako dobré řešení. Emmě se naopak na vesnici vůbec nechce. Z touhy po dítěti se z ní stává zoufalá žena a zvažuje zoufalé řešení. Pokusit se otěhotnět s někým jiným než se svým mužem.

Nejmladší Charlie je nezodpovědný člověk, který stále dělá dluhy a žije s hlavou v oblacích. Rád by převzal od rodičů penzion, ale ostatní členové rodiny to nechtějí připustit, protože tuší, že by vše skončilo fiaskem. Ostatně jako valná většina Charlieho podnikatelských projektů. Jenže Charlie potká Izzy, mladou maminku dvou dcer, která je tou dobou na útěku před svým násinickým manželem. A najednou se chce změnit a ukázat všem, že dospěl.

Pak nastane velký zlom. V den, kdy se Alicia chystá na výlet do Paříže, na který se moc těší, protože si bude poprvé v životě sama užívat, má Izzy nehodu v autě řízeném jejím agresivním manželem. Alicia tedy neodjede a vezme k sobě Izzyny děti. Zároveň najde několik indicií usvědčujících manžela z nevěry.

Ke konci knihy jsem se začala obávat happy endu à la telenovela. Naštěstí tomu tak není. U každého páru dopadnou některé věci dobře a jiné zase hůře. Zkrátka tak jak to v životě chodí.

Já a pan Jones je krásný příběh, ale přece jen se mi trochu víc líbila Kavárna na pláži.

Muž, který chtěl být šťastný - Laurent Gounelle

Hlavní hrdina knihy je učitel na dovolené na Bali. Navštíví místního léčitele, který mu poví, že u něj nevidí žádnou nemoc. Jediný problém je ten, že muž není šťastný. Začne tedy k léčiteli chodit na sezení kde dostává různé úkoly, které mu mají pomoci poznat sebe sama. Jedním z nich je představit si svět, ve kterém je dostatek všech prostředků jako jsou peníze, vzdělání nebo zdraví. Co bychom v tomto světě dělali? Jak by vypadal náš život? A nejdůležitější otázka je, proč takový život nemáme?

Jsem žena, která chce být šťastná a proto jsem se rozhodla tento úkol vypracovat. Dovolím si trochu povrchnosti a zasním se nad tím, jak bych vypadala v ideálním světě já a jak moje domácnost. Here we go:

Mám pružné štíhlé tělo s pevnými svaly, protože pravidelně cvičím. Věnuju se józe a často chodím na tůry. Mám husté blond vlasy, které na slunci září zlatem. Umím nosit podpatky klidně i celý den. Nelámou se mi nehty, nekazí se mi zuby, mám stále ostříží zrak a překypuji zdravím.

Jsem často dobře naladěná a usmívám se, protože jsem šťastná.

Žiju v prostorném světlém bytě v centru velkoměsta (Praha, Londýn, Paříž...). Byt má dostatečně velký balkon a vlastní garáž. Mám tu svoji pracovnu na psaní, líčení a cvičení. V bytě je super koupelna s vanou a mou vlastní skříňkou na kosmetiku. O pořádek se stará paní na úklid a o děti chůva.

Jen nevím, jak by v tomto ideálním světě vypadala moje pracovní náplň. Nejraději bych se věnovala svým koníčkům (psaní, čtení, šití, jóga) a dostávala za to zaplaceno :-) 

Můj sen se mi zdá docela reálný. Kdyby se mě balijský léčitel zeptal, proč tento sen nežiju a co mi v jeho realizaci nejvíc brání, musela bych odpovědět, že lenost, lenost a hlavně lenost. Vždycky se raději válím doma, než abych šla na procházku. Když na ni ale jdu, jsem za to moc ráda a nechápu, proč se mi nechtělo. Raději kupuju čokoládu než přípravky na ústní hygienu a nechce se mi mít skvěle placenou práci a být v ní 10-12hodin denně. Raději jen 8 hodin za méně peněz. A proto nemáme větší byt. Když článek po sobě čtu, mám pocit, že si ten život pěkně sabotuju. Jste na tom taky tak?
Jenom s těmi vlasy se mohla Matka příroda víc snažit.

Knihu doporučuju všem k přečtení. Je docela tenká, takže nezabere moc času, zato vám dá dost podnětů k přemýšlení. 

Hlavní myšlenka léčitele je: "Jsme tím, co si myslíme. Ze svých myšlenek stavíme svůj svět."

Krásný víkend

Báječné nakupování v Hollywoodu

Britku Becky díky manželově práci zavane osud do Los Angeles. Becky, kterou jsme dosud znali především jako shopaholičku tady poznáváme z jiné stinné stránky. Nechává se totiž zcela zlákat pozlátkem světa celebrit a zoufale se do něj snaží proniknout jako osobní stylistka některé z hvězd. Při své snaze jde přes mrtvoly, odcizí se manželovi Lukovi, nejlepší kamarádce Suze i rodičům. Miluje paparazi, sleduje drby a dokonce si najme ochranku. Když se nakonec dostane na vysněný červený koberec, je sama a najednou zjišťuje, že sláva vůbec není taková, jakou si ji vysnila.

Dcera Minnie je umístěná v prestižní školce a velmi záhy se ukáže, díky komu se do školy dostala. Dobrou vílou je zde tzv Alica Dlouhonohá mrcha, Beckyin úhlavní nepřítel. Alici známe z předchozích dílů jako závistivou ženu snažící se zničit Beckyino štěstí, nyní to však vypadá, že se Alice změnila. Vdala se za boháče, má malé dítě a věnuje se józe a duchovní cestě.

Kniha je super, jako ovšechny ostatní díly Shopaholiků se čte sama. Jen jsem nečekala, že na nás čtenáře přichystá autorka na konci překvapení. Kniha totiž končí otevřeně, dozvídáme se, že Bekyin otec má určité tajemství a navíc zmizí kdovíkam spolu s manželem nejlepší kamarádky Suze. Netrpělivě čekám na další díl a rozuzlení záhady.

Krásné pondělí všem.

Pamatuji si vás všechny - Yrsa Sigurdardotyr

Pokud budete mít možnost jet v zimě do opuštěné islandské vesnice, do které se dá dostat pouze lodí a vy nevlastníte loď, abyste mohli rychle odjet, dobře si to rozmyslete a pokud možno nejezděte. Mohli byste dopadnout jako tři hlavní hrdinové knihy a zůstat ve strašidelném domě bez elektřiny. Zjistíte, že poslední majitel před pár lety zmizel a jeho mrtvola se nikdy nenašla. Co v domě najdete, jsou záhadné stopy mořské vody, mušle, zápach a vrzající prkna. Občas uslyšíte dětský pláč nebo najdete na stole kříže z náhrobku. Počítejte s tím, že se vám sám od sebe vybije mobil a vy si nemůžete zavolat loď, aby vás odvezla.

Kniha vypráví ještě jeden příběh. Psycholog Freyra přišel před třemi lety od malého syna. Benni zmizel beze stopy při hře na schovávanou . S Freyrou se setkáváme v době, kdy je rozvedený a řeší případ vloupání a vandalismu v mateřské školce. Na zdi je navíc nápis: „Špinavé“. Při zjišťování všech okolností případu se dozvídá, že stejné vloupání proběhlo před padesáti lety na základní škole. Dostane dokonce do rukou fotky škod způsobených vandalem a vidí, že ve škole bylo na zeď napsáno stejné slovo stejnou rukou. Je něco takového ale vůbec možné? Navíc se ukáže, že pár týdnů před vloupáním do školy zmizel jeden z žáků beze stopy stejně jako Freyrův syn. Co mají obě zmizení malých chlapců společného?

Knihu jsem si půjčila, abych se zase jednou pořádně bála. V první třetině jsem byla zklamaná, protože v domě se toho kromě strašení moc neděje a příběh je trochu předvídatelný. Jak se ale dozvídáme jednotlivé kousky skládačky ohledně vloupání a zmizení obou chlapců, příběh dostává grády a opravdu je čeho se bát. Duchové už nejsou jen v domě, ale snad na celém Islandu, lépe řečno všude tam, kam se Freyra dostane. Nakonec jsem s napětím očekávala, kdo je pachatel či pachatelé. Ukáže se totiž, že někteří žáci školy v dospělosti zemřeli za podivných okolností a se symbolem kříže na zádech. Několik mrtvých přibude i v novém příběhu. Prozradím Vám, že někdo padl za oběť lidem, někdo duchům. Nakonec mi to přišlo trochu překombinované.

Konec je zajímavý a nečekaný hlavně tím, že jedna z obětí převezme štafetu a jde strašit do opuštěného domu.

PS Od přečtení knihy uplynul týden a pořád všude vidím duchy malých dětí. Takže kniha splnila moje přání bát se, na 1000%

Děkuji www.palmknihy.cz za poskytnutí knihy k recenzi.

S. Kinsella: Shopaholik za hranicemi

Potřebovala jsem si odpočinout a pozitivně se naladit. Sáhla jsem tedy po Shopaholikovi za hranicemi. Knihu jsem přečetla podruhé a líbí se mi pořád stejně. Takže moc.

Hlavní hrdinka celé série Shopaholiků je Rebecca Bloomwoodová, což je mladá žena trpící, jak sám název napovídá, shopaholismem. Tedy nezřízenou touhou nakupovat cokoli, kdykoli a kdekoli. Rebecca je milá mladá dívka, má ty nejlepší úmysly, ale kvůli své slabosti pro nákupy se opakovaně dostává do finančních potíží, kolotoče lží a marných předsevzetí. Její přítel Luke je prosperující podnikatel a na rozdíl od Rebeky je velmi pracovitý, cílevědomý a rozumný.

Lukova firma v Londýně si vede natolik dobře, že chce otevřít pobočku v New Yorku, kam spolu s Rebekou odjíždí. Všechno vypadá skvěle, Rebecca se dostává do místní společnosti, nakupuje, hledá si práci a znovu nakupuje. Netuší, že se nad ní stahují mračna v podobě bulvárního tisku. Když vyjde v novinách najevo všechno o její finanční situaci, je poškozena i Lukova důvěryhodnost, což jeho obchodu neprospívá.

Jak si Rebecca poradí s novou těžkou situací, kdy se musí dostat z dluhů, urovnat problémy s Lukem, najít si práci a očistit svou pověst? Není to jednoduché, ale duchaplná Rebecca najde řešení.

Líbí se mi, jak autorka podává shopaholismus úsměvnou formou. U Rebečiných eskapád se člověk opravdu pobaví. Na druhou stranu si myslím, že mít tento problém já nebo někdo můj blízký, už by tolik zábavné nebylo. Nicméně je super poselství, které nám autorka posílá - nikdo není dokonalý, každý má svou vášeň.

Kniha se čte sama. Doporučuji ji jako vánoční dárek pro všechny dívky a ženy ve věku od 15 do 100 let. Přestože knih s Rebeccou je celá řada a stále vychází nové, není nutné shánět všechny díly. Můžete si přečíst kteroukoli knihu a i tak snadno pochopíte děj a pobavíte se. Nebo můžete přečíst všechno od A do Z jako já :-)

MV: Biomanžel

Pokud jste četli Biomanželku, budou vám všechny hlavní postavy knihy důvěrně známé. Máme tady Mojmíra, úspěšného spisovatele, bohéma, milovníka večírků, alkoholu a žen. Jeho žena Hedvika se stará o děti, domácnost a také o sebe. Hledá svou další životní cestu, což je aktuálně finanční poradenství. O nevěrách občas něco vytuší, ale nechá se Mojmírem uchlácholit. A pak tady máme dulu, která se již stala členem rodiny i domácnosti. Je trnem v oku Mojmírovi a velkou oporou Hedvice. Také je vypravěčkou příběhu Biomanžel.

Celý příběh začne ve chvíli, kdy Mojmír běží marathon a v cílové rovince dostane infarkt. V nemocnici prožije Mojmír klinickou smrt, ze které se probouzí s poškozeným mozkem. Zapomněl část svého života, především nedávnou minulost. Nedokáže se orientovat v prostoru, neustále zapomíná kde žije, jak se jmenují jeho děti a kdo jsou jeho přátelé. Naopak věří věcem, které se nikdy nestaly. Zkrátka se mu všechno v hlavě pomíchalo.

Po roce se začne dělat Mojmír pokroky k lepšímu. Stojí za zamyšlení, že pro někoho jsou velkým úspěchem věci, které jsou pro ostatní úplnou samozřejmostí. Věci jako zapamatovat si cestu k lékaři, vědět, jak to doma vypadá a kde je která místnost a mnoho dalších detailů. Mojmír začne postupně vidět věci jinak. Změní se jeho smýšlení o ženách a přátelích. Najednou už mu divoké večírky nepřijdou tolik lákavé jako dřív.

Mojmírův zdravotní stav je velkou zkouškou pro manželství. Když dojde jednoho večera na lámání chleba a Mojmír je svou ženou obviněn z opakovaných nevěr, nedokáže nic říct, čímž se usvědčí. Zda manželství ustojí i tento těžký moment se dozvíte v knize.

Biomanžel je krásný příběh, který má spád, vtip a dostatek podnětů k zamyšlení. Všem knihu doporučuji, třeba jako vánoční dárek.

Hezký víkend

Moje oblíbené spisovatelky

Krásný podzimní den.

Knihy mám moc ráda a nejčastěji sahám po románech pro ženy, protože je to jednoduché a oddechové čtení. Navíc můžeme skoro vždycky počítat se šťastným koncem :-) Moje nejoblíbenější a nejobdivovanější autorky jsou tyto:

Barbara Woodová 

Tuto spisovatelku opravdu obdivuju pro její široký záběr znalostí. Píše knihy odehrávající se v minulosti i v současnoti, v různých profesích a snad na celé zeměkouli. Z toho co jsem přečetla je vidět velmi dobré znalosti z oblasti lékařství (vystudovala), misijní činnosti v Africe, osídlování Austrálie, dějin Říma atakdále atakdále. I když se občas stane, že se knihy podobají dějem jsou vždy zasazeny do unikátního prostředí a času, což se mi hodně líbí. Mimo milostný příběh se dozvím spoustu věcí, například o tom jak se žilo v Římě za císaře Julia Caesara.

Za nejpovedenější považuju knihu s názvem Zlatá země, kterou jsem nedokázala přestat číst. Opravdu to nešlo a všech 496 stran jsem přečetla na jeden zátah. Sice jsem zkusila jít spát, ale pořád jsem nemohla zahnat myšlenky na hlavní postavy. Radši jsem spánek vzdala a dočetla příběh až do konce.

Další skvělé knihy jsou:

Dům vzpomínek, který úžasným způsobem popisuje milostné vzplanutí pohledem hlavních hrdinů. Je tady téma zakázané lásky a navíc je to tak trochu duchařina.

Věštkyně je kniha, kterou četla snad 10x. Odehrává se v současnosti během Vánoc. Hlavní hrdinové jsou mladá dívka a kněz. Než se nadějí stanou se štvanci. V knize se navíc dozvídáme nové informace o katolické církvi a její proměně v průběhu dvou tisíciletí. Woodová tady stejně jako v jiných knihách poukazuje na to, jak moc je svět ovládaný muži.

Sophie Kinsella

Myslím, že tuto autorku není třeba představovat. Je stále na vrcholu slávy a není se čemu divit. Její knihy jsou čtivé, mají spád i napětí a vždy sympatickou hlavní hrdinku.

Nejraději mám sérii Shopaholiků a jsem velmi nedočkavá na české vydání posledních dvou dílů. Minule mi v knihkupectví říkali, že se mají objevit koncem listopadu. Pokud se tak nestane, koupím knížky anglicky a konečně se dozvím další osudy shopaholičky Rebeky. Přesto že knihy v angličtině běžně nečtu, Sophie Kinsella píše velmi srozumitelně. Na procvičení angličtiny mohu doporučit.

Při hledání vhodného obrázku zjišťuju, že na internetových knihkupectvích už vyšlo Báječné nakupování v Hollywoodu. Jupííí.  Nemůžu se dočkat, až si ho přečtu.

Meg Cabotová

Velmi plodná autorka, která píše pro teenagery, o upírech a pro dospělé. Její knihy jsou úžasné, často s detektivní zápletkou. Vše bez krve, násilí a úsměvnou formou. Některé romány jsou napsané formou sms, mailů a zápisků do deníčku. S Meg Cabot se určitě nebudete nudit. Je těžké vybrat nejoblíbenější knihu. Výborná  je Jak začíná láska nebo třeba série XL.

Patricia Scanlan

Přečetla jsem všechno co Patricia Scanlan napsala a všechno se mi líbilo. Líbí se mi, že hlavní hrdinky jsou dospělé ženy, které žijí stejný život jako většina z nás. Jejich trápení se nijak neliší od těch našich. Prožívají vášnivé nebo naopak vlažné vztahy, nevěru, rozvody, starosti s dětmi a zaměstnáním. Snad všechny knihy se odehrávají v Irsku. Musím přiznat, že popisy krajiny a měst ve mě vzbuzují velkou zvědavost a touhu tuto zemi navštívit.

Těším se, až vyjdou v češtině její další knížky. Narozdíl od Kinselly se obávám, že zatím nic nového nenapsala.

Znáte tyto autorky? A které jsou vaše oblíbené?

Jak zatočit s únavou (a být vděčná)

Knihu Jak zatočit s únavou napsala doktorka Sohere Rodeková a na přebalu nás láká na tohle:

"Zbavte se únavy a budete se cítit skvěle jednou provždy!"

Nevím jak vy, ale já jsem unavená dost, tak jsem po knize sáhla a doufala, že mi pomůže. Jenže rady autorky lze shrnout velmi lehce. Pokud chcete mít více energie, jezte zdravě, cvičte, relaxujte a veďte šťastný život. Oooo jak snadné a inovativní (ironický smích). Nejdřív jsem byla naštvaná, že jsem za knížku vyhodila peníze. Pak jsem si v ní ale našla pár věcí, které mě oslovily a o těch vám povím.

Autorka odrazuje od přílišné konzumace nejen nezdravých jídel, ale i mléčných výrobků, lepku a masa. Líbí se mi, že zároveň radí, co tedy jíst a také uvádí recepty na celý den. Navíc říká, že stačí jíst zdravě 5-6 dnů v týdnu a ten zbytek můžeme jíst dle libosti. Hezký přístup že? :-)

V knize jsem do dozvěděla, že existuje narkolepsie. Pokud jste o ní stejně jako já nikdy neslyšeli, vězte, že to je porucha, kdy můžete v kteroukoli dobu nečekaně usnout.

Kniha a hlavně kapitoly o jídle se skvěle čtou s čokoládovou tyčinkou v ruce :-)

Autorka doporučuje vést si deník vděčnosti. Tak jsem si říkala, že ho začnu vést rovnou teď a tady na blogu:

• Jsem vděčná za to, že žijeme v míru tj naše země není ve válce
• žijeme v demokratické zemi
• jsem zdravá
• moje rodina je zdravá
• máme kde bydlet 
• letos pojedu navštívit dvě místa, kde jsem ještě nebyla
• přežili jsme letní vedra
• venku je úžasný podzim
• brzo budou Vánoce
• mám čas přečíst alespoň dvě knihy za měsíc
• konečně zvládám řídit auto
• žiju s láskou mého života
• mám blog a na něm skvělé čtenářky

Zkoušeli jste někdy soupis věcí, za které jste vděčné? co je nebo co by bylo na vašem seznamu?

Girl online od Zoe Sugg

Právě jsem dočetla slavnou Girl online a jsem příjemně překvapená a okouzlená. Zoellu sleduju už pár let na youtube, takže od knihy jsem čekala něco o blogování a natáčení videí, o kosmetice a cestě k úspěchu. Kniha ovšem všechna má očekávání předčila natolik, že je nechala desítky kilometrů za sebou.  Nejlepší na tom je, že mě uchvátila, přestože se neztotožňuju hlavní hrdinkou (nejsem už teenager) a přestože v ní vlastně nenajdete nic nového. Zkrátka milostný příběh s dramatickou zápletkou a šťastným koncem. Jenže postavy, konkrétní zápletka, styl a vůbec všechno je tak úžasně zvoleno, že kniha opravdu stojí za koupení a přečtení.

Kniha mě hodně oslovila tím, že mě přenesla do doby, kdy jsem žila u rodičů. Tehdy jsem mívala pocit, že je život nesnesitelně těžký. Zpětně si říkám, že jsem žila v jistotě a pohodě. Řešila jsem "jen" svůj vzhled, školu, kamarádky, randění a že nechci žít na vesnici. Vždycky jsem měla oporu ve své mamince, která mi pomáhala a občas jsem na ni své břímě doslova hodila. Vlastně přesně takhle se chovají rodiče hlavní hrdinky Pen. 

 A jaký je život teď?  Řeším chod domácnosti, jak zařídíme který pokoj (a kdy na to našetříme), dovolené, dostatek benzínu v autě, smysl života a lidského bytí, ideální práci, svoji postavu a vzhled. S přítelem máme rovnovcenný vztah, takže ani jeden z nás tomu druhému nedělá rodiče a já už nemám na koho hodit svoje problémy (popravdě bych se styděla mamku obtěžovat). Stejně jako dřív mívám pocit, že je život nesnesitelně těžký. Že by to bylo o přístupu? Nebo nám život vždycky naloží tolik, kolik zvládneme unést? (Z té vesnice jsem vypadla hned po maturitě :-))

Ale abych nepsala jen o sobě. Z Girl online, tohoto krásného romantického příběhu jsem si odnesla dvě důležité věci:

1. Když se Pen připravuje na svoje první rande s Olliem a neví co na sebe, nakonec se sama sebe zeptá: "Co by sis oblékla, kdyby to záleželo jen na tobě?" A najednou ví, co obléct. Říkám si, proč se tak často oblékáme podle toho, co od nás někdo jiný očekává? Proč ne jen a jen podle sebe?
2. Nikdy, naprosto za žádných okolností, nenoste pestrobarevné kalhotky s obrázky jednorožců! 

 
 Užívejte podzimu a krásný prodloužený víkend.

Moje motivační knihy

Krásný den,

dnešní článek bude sice o knihách, ale jinak než obvykle. Povím vám totiž o autorech (ne že by byli jen tři), kteří mě v mém životě nejvíce oslovili a ovlivnili. Vezmu to chronologicky podle toho, kdy jsem se s nimi setkala.

Paulo Coelho

Brazilský spisovatel, kterého asi netřeba představovat. Píše krásné příběhy, ve kterých nacházím sebe sama. Všechny jeho knihiy kromě poslední Nevěry jsem přečetla jedním dechem. Kniha Nevěra už je pro mě vyšší dívčí, moc jsem ji nepochopila a nenašla jsem v ní krásu příběhu a vlastně nic  toho, co obdivuju na ostatních knihách.

Pokud jste ještě Coelha nečetli, doporučuju začít od začátku, tedy Alchymista, Valkýry, Mágův deník. Možná si říkáte: "Pročpak žádná z těch knih není na obrázku?" Je to proto, že stále někde putují a šíří osvětu :-)

Sama jsem se ke Coelhovi dostala "náhodou". Balila jsem se na dovolenou k moři a v přítelově knihovničce vidím Alchymistu. Sice jsem neměla v plánu u moře číst, ale pak jsem si řekla, že přece jen, kdybych se nudila.... taková tenká knížka.... Přibalila jsem ji. Na dovolené jsem se rozhodně nenudila, ale jednoho dne jsem šlápla na ježka a musela jsem zbytek dne ležet. Sáhla jsem tedy s nulovým očekáváním po Alchymistovi. Propadla jsem mu na prvních stránkách. A od té doby jsem ho četla asi 20x.

Na ukázku pár citátů knih Paula Coelha:

„Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.“

„Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.“

„Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout.“

„Tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.“

"Kiss slowly, laugh insanely, live truly, and forgive quickly."

Zdeňka Jordánová

Moje nejoblíbenější česká autorka duchovní/motivační/ezoterické/jakchcete literatury. Píše útlé knížky, vždy zaměřené na jedno téma například řízení auta, výchova dětí, peníze, životní cíl atd.

Její knihy bych označila jako mind opening, tedy otevírající mysl (i oči). Stejně jako u Coelha i u Zdeňky Jordánové mám jednu neoblíbenou knížku a tou je Cesta staletími. Ostatní vřele doporučuji, vybírejte podle tématu, které je vašemu srdci nejbližší a určitě se dozvíte něco nového.

Úryvek z přebalu knihy Láska:

Všichni stále na "něco" čekáme, myslíme si, že jednoho dne to "něco" přijde, že se "něco" stane. Od určitého věku ale zjistíme, že čekáme marně a pozorujeme ambice těch mladších s blahosklonným nadhledem a vedeme řeči... Přestaneme se "hnát" - a dokážeme si užívat čas, který nám ještě zbývá. Vypadá to, že jsme "pochopili"...

Pochopili, ale co? To, že vlastně o nic nejde, že všichni stejně umřou a jejich ideály zůstanou nenaplněné a únava je donutí zastavit se a začít se radovat z toho, že ráno znovu vyšlo slunce, že zpívají ptáci a kvetou kytky. Vždyť o co vlastně jde? Není přeci kam se hnát. Vypadá to moudře... (...)

Jsme všichni nemocní! Už vás slyším, vím, že se vám to nelíbí - nebojte se, všechno vysvětlím. Všichni jsme nemocní nedostatkem lásky! Lásky? Ano, lásky! Všechno naše snažení směřuje jen k jedinému, získat lásku!

Úryvek z knihy Láska

Naučte se být vděční sami sobě za každou splněnou práci. Konejte, neboť pokud nic neuděláte, nic se nezmění.

Prostřednictvím odkazů v knihách Zdeňky Jordánové jsem narazila na úžasnou americkou ženu jménem

Louise L. Hay

Pokud k předchozím dvě autorům vzhlížím, Louise Hay mám hodně ráda, ale některé její názory a rady už mi přijdou spíše pro jinou (americkou) kulturu. Pokud si některou její knihu vyberete, připravte se na to, že je psaná stylem, jenž často omílá tutéž myšlenku z různých úhlů pohledu. Takže to chce trochu trpělivosti, která se ale vyplatí.

Krédem Louise Hay je naučit se milovat sebe sama se vším všudy a bezpodmínečně. Nejvíc se mi od ní líbí kniha Miluj svůj život, pokud si ji přečtete, v ostatních se už nedozvíte skoro nic nového. 

Moje nejzajímavější zkušenost s knihami Louise Hay je tato: dlouhá léta jsem střídavě přestávala a zase začínala kouřit, nikdy se mi nepodařilo s tím doopravdy přestat. I když jsem měla roční pauzu, bylo to pro mě odříkání a těšila jsem se, až si zase někdy dám. Po přečtení jediného odstavce o kouření jsem s tím sekla. Navždy. Zkrátka mě přešla chuť a už bych si nedala cigaretu, ani kdyby mi za to platili.

Louise Hay stejně jako já věří v sílu myšlenky. Když si něco myslíme a věříme tomu, časem se to stane pravdou. Například pokud si budu pořád opakovat, že mám zkrátka v životě smůlu a nikdy se mi nepodaří najít zajímavou práci, je dost možné, že nikdy zajímavou práci nenajdu. L. Hay proto doporučuje pozitivní myšlenky tohoto typu:

Jsem moudrá a krásná.
Vidím ve svém nitru obdivuhodnou bytost.
Jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem.
chci se mít ráda a líbit se sobě.
Jsem svá.
Rozhoduji o svém životě.
Mám volnost stát se tím, čím mohu být.
Můj život je naplněný láskou.
Zasloužím si lásku a respekt.
Miluji a jsem milována.

Kdo nebo co motivuje vás?