Jak jsem uklidila byt i mysl metodou Konmari

Ráda si čtu knihy o uklízení a údržbě domácnosti. Stále doufám, že se konečně naučím být pořádná. Zázračný úklid od Japonky Marie Kondo je zatím nejlepší. Pointa je jednoduchá. Vezměte do ruky každičkou věc, kterou máte doma a pokud vám nepřináší radost, vyhoďte ji! Úklid se pak stane hračkou, protože se budete starat pouze o věci, na kterých vám opravdu záleží a nechcete je nechat někde ležet v koutě.

 

Někdy se nám strašně moc nechce vyhodit věc, i když ji vůbec nemáme rádi. Pak je třeba jít do hloubky a zjistit, s čím si danou věc spojujeme. Nekupujeme si předměty, ale s nimi spojené příběhy a hlavně do nich promítáme svoje emoce. Zbavováním se věcí se zbavujeme své minulosti nebo částí své osobnosti. Ovšem vyhodit lze jen to, s čím už jsme se ve své mysli vypořádali. Proto si z čistě emocionálního důvodu nechávám svou kresbičku z první třídy a nevím, jestli ji někdy vyhodím.

 

Obálková královna

S úsměvem jsem četla o "pokladech", která paní Marie našla u svých klientů. Jedna klientka měla zásobu 65 zubních kartáčků, jiná 20 000 tyčinek do uší. Myslela jsem, že tohle se mě rozhodně netýká. Chyba lávky.

Ve svých věcech jsem napočítala 36 lenochů (podložek do sešitu). Vzhledem k tomu, že již mnoho let nepoužívám sešity ani lenochy, je toto číslo skandální. Všechny jsem je vyhodila.

Také jsem hrdou majitelkou 61 kusů dopisních obálek. Jelikož potřebuju v průměru 3 obálky ročně, mám pořádnou zásobu. Nevyhodila jsem ani jednu. Skoro se mi nechce zmiňovat, že během úklidu jsem dalších 10 obálek koupila. Obávám se, že kdyby to viděla paní Marie, asi by mi dala pěstí přímo do nosu a přinutila mě obálky vyhodit. Jenže ony mají moc krásný vzor a tím mi dělají velkou radost.

 

 

Mé francouzské já

Vzhledem k množství učebnic a cvičebnic francouzštiny a množství sešitů popsaných francouzsky, jsem zjistila, že jsem se tomuto jazyku věnovala mnohem více, než jsem tušila. Přitom francouzštinu stále neovládám a Frantíci mě trochu rozčilují. English, welcome back!

 

Lepší život

Když jsem dokončila první kolo (kdo ví, kolik jich ještě bude) čistky, uvědomila jsem si pozoruhodné věci. Například moje přestala obsese shromažďovat plechové krabičky. Najednou se mi lépe dýchá, mám pocit, že se mi zlepšil zrak a mám čistou hlavu.

Pod postelí mám velký úložný šuplík. Při úklidu z něj zmizelo téměř všechno. Byly to věci, které nejen že mi nedělají radost, ale už jen pohled na ně mně rozčiloval. Když jsem si to uvědomila, do popelnice jsem s nimi nešla, ale běžela. Následovala velká úleva a v noci se mi konečně dobře spalo.

 

Nutno podotknout, že s metodou Konmari zcela úplně nesouhlasím. Máme v bytě věci, které mi nepřináší radost a přesto je rozhodně vyhazovat nebudu. Příkladem jsou talíře, které se mi nelíbí, ale přece je nevyhodím a nepůjdu si koupit nové jen kvůli pocitu radosti. Stejně tak mě nebaví většina povlečení a ručníků. Jenže zbavit se jich a nahradit novými by byla docela drahá legrace.

Základní myšlenka je ovšem skvělá a pokud bojujete s nepořádkem, doporučuju ji k přečtení.

Hezký článek, který mě na tuto knihu navnadil je zde.

Slyšeli jste o tomto světovém bestselleru?