pondělí 29. srpna 2016

Jak jsem uklidila byt i mysl metodou Konmari

Ráda si čtu knihy o uklízení a údržbě domácnosti. Stále doufám, že se konečně naučím být pořádná. Zázračný úklid od Japonky Marie Kondo je zatím nejlepší. Pointa je jednoduchá. Vezměte do ruky každičkou věc, kterou máte doma a pokud vám nepřináší radost, vyhoďte ji! Úklid se pak stane hračkou, protože se budete starat pouze o věci, na kterých vám opravdu záleží a nechcete je nechat někde ležet v koutě.
 
Někdy se nám strašně moc nechce vyhodit věc, i když ji vůbec nemáme rádi. Pak je třeba jít do hloubky a zjistit, s čím si danou věc spojujeme. Nekupujeme si předměty, ale s nimi spojené příběhy a hlavně do nich promítáme svoje emoce. Zbavováním se věcí se zbavujeme své minulosti nebo částí své osobnosti. Ovšem vyhodit lze jen to, s čím už jsme se ve své mysli vypořádali. Proto si z čistě emocionálního důvodu nechávám svou kresbičku z první třídy a nevím, jestli ji někdy vyhodím.
 
Obálková královna
S úsměvem jsem četla o "pokladech", která paní Marie našla u svých klientů. Jedna klientka měla zásobu 65 zubních kartáčků, jiná 20 000 tyčinek do uší. Myslela jsem, že tohle se mě rozhodně netýká. Chyba lávky.
Ve svých věcech jsem napočítala 36 lenochů (podložek do sešitu). Vzhledem k tomu, že již mnoho let nepoužívám sešity ani lenochy, je toto číslo skandální. Všechny jsem je vyhodila.

Také jsem hrdou majitelkou 61 kusů dopisních obálek. Jelikož potřebuju v průměru 3 obálky ročně, mám pořádnou zásobu. Nevyhodila jsem ani jednu. Skoro se mi nechce zmiňovat, že během úklidu jsem dalších 10 obálek koupila. Obávám se, že kdyby to viděla paní Marie, asi by mi dala pěstí přímo do nosu a přinutila mě obálky vyhodit. Jenže ony mají moc krásný vzor a tím mi dělají velkou radost.

 


 
Mé francouzské já
Vzhledem k množství učebnic a cvičebnic francouzštiny a množství sešitů popsaných francouzsky, jsem zjistila, že jsem se tomuto jazyku věnovala mnohem více, než jsem tušila. Přitom francouzštinu stále neovládám a Frantíci mě trochu rozčilují. English, welcome back!
 
Lepší život
Když jsem dokončila první kolo (kdo ví, kolik jich ještě bude) čistky, uvědomila jsem si pozoruhodné věci. Například moje přestala obsese shromažďovat plechové krabičky. Najednou se mi lépe dýchá, mám pocit, že se mi zlepšil zrak a mám čistou hlavu.
Pod postelí mám velký úložný šuplík. Při úklidu z něj zmizelo téměř všechno. Byly to věci, které nejen že mi nedělají radost, ale už jen pohled na ně mně rozčiloval. Když jsem si to uvědomila, do popelnice jsem s nimi nešla, ale běžela. Následovala velká úleva a v noci se mi konečně dobře spalo.
 
Nutno podotknout, že s metodou Konmari zcela úplně nesouhlasím. Máme v bytě věci, které mi nepřináší radost a přesto je rozhodně vyhazovat nebudu. Příkladem jsou talíře, které se mi nelíbí, ale přece je nevyhodím a nepůjdu si koupit nové jen kvůli pocitu radosti. Stejně tak mě nebaví většina povlečení a ručníků. Jenže zbavit se jich a nahradit novými by byla docela drahá legrace.

Základní myšlenka je ovšem skvělá a pokud bojujete s nepořádkem, doporučuju ji k přečtení.

Hezký článek, který mě na tuto knihu navnadil je zde.

Slyšeli jste o tomto světovém bestselleru?

sobota 27. srpna 2016

Aristokratické čtení

Krásný den milé dámy.
Jsem zpět. V plné síle, kráse a nadšení vám budu znovu přinášet plnohodnotné články :-)
 
Když jsem četla recenze na Bočkovu knihu Poslední aristokratka, hned mě zaujala a říkala jsem si, že to je přesně to pravé letní čtení pro mě. Začala jsem se po ní pídit a těšit se, jak se odreaguju. Když jsem si ale přečetla obsah, moje nadšení kleslo jako pěna na pivu.



Kniha vypráví o rodině Kostkových žijící v New Yorku, kde otec je Čech, matka Američanka a dcera Marie mluví oběma jazyky. V rámci restitucí zdědí o pan Kostka zámek Kostka. Rozhodnou se přesídlit do svého nově nabytého panství, kde začne to pravé dobrodružství. Lépe řečeno boj o přežití. Zámek není udržovaný, ani navštěvovaný turisty. Žijí zde tři lidé. Paní Tichá je hospodyně, která miluje ořechovku, průvodce Josef nenávidí všechno a všechny a nejvíce turisty a nakonec tu máme hypochondrického zahradníka.

Kostkovi bojují především o finanční zabezpečení. Provoz zámku a výplaty zaměstnancům totiž spolknou hromadu peněz. Jak ale peníze vydělat? Řešení přinese svérázná Milada, která umí přilákat turisty i peníze, ale za cenu plného pracovního nasazení rodiny Kostků i personálu. Celou knihu nám vypráví svým laskavým humorem Marie Kostková.
 
Co říkáte? Podle mně je takových příběhů dvanáct do tuctu. Jenže pak ve mě začal hlodat červík a našeptávat, že kniha určitě není oceněná jako skvělý humoristický román jen tak. Vyžádala jsem si ji k přečtení. Přelouskala jsem ji za jedno odpoledne a celou dobu jsem se skvěle bavila. Obvykle si v knihách zvýrazňuju zvlášť vtipná a zajímavá místa, abych se k nim později mohla vrátit. Tady bych si nejraději označila úplně celou knihu od začátku až do konce. Prostě nemá chybu. Spisovatel Evžen Boček zkrátka dokázal téma mistrovsky uchopit a zpracovat. Klobouk dolů.


 
Po dočtení jsem zjistila, že existuje i druhý díl zvaný Aristokratka ve varu. Okamžitě jsem si ho koupila a za další odpoledne přečetla. Teď už se jen nemůžu dočkat pokračování.

Malá ukázka na závěr:
Milada uznala, že naše hodiny jsou opravdu výjimečně hlasité, nicméně trvá na tom, že návštěvník vyžaduje vzruchy. Rozezlený otec opáčil, že po včerejší noci je akusticky vzrušený tak, že si připadá, jako by měl místo hlavy ciferník.


Děkuji www.palmknihy.cz za poskytnutí Poslední aristokratky
Aristokratka ve varu jsem si koupila za své peníze, protože jsem byla hrozně nedočkavá :-)

Slyšely jste o této knize? Doporučíte nějakou humornou knihu?


sobota 13. srpna 2016

Peeling Savon de "V" a vítěz GA

Ahoj všichni,
jak se daří? U nás stále stejně - čekám, až mi opraví notebook. Jsou to těžké chvíle. Na druhou stranu si o to víc užívám léta a věcí, které jsou offline. Nebýt blogu, bude mi stačit internet v mobilu. A pak na mě taky padá melancholie z blížícího se konce prázdnin. Zjistila jsem, že v září se vůbec na nic netěším :-(


Naštěstí alespoň dnešní recenze bude o něčem, co mě těší a tím je jeden z mých tělových peelingů. Tento zelený zázrak je značky Savon de V, což je česká firma ze Znojemska. Fandím našim výrobcům a tato značka je natolik zajímavá, že jsem ji začala sledovat i na jejich FB stránkách. Savon de V vyrábí kromě peelingů také mýdla, šumivky do koupele (znám a doporučuju) a vůbec různé aromaterapeutické věci.


Někteří lidé milují solné peelingy a jiní zase cukrové. Osobně se příkláním spíše k cukrovým, ale ještě jsem se zcela nevyhranila. Vlastně už to ani nebude potřeba, protože tento peeling je cukrový i solný zároveň. K tomu trocha olivového oleje a pár dalších přírodních věcí a máme hotovo. Nádhera. Peeling je spíše hrubšího ražení, tudíž pro mě vhodný na stehna a zadek. Krásně vyhladí pokožku a díky oleji ji zhydratuje.



Peeling používám moc ráda, líbí se mi jeho domácké balení i vůně. Dlouho jsem přemýšlela, jak ji popsat. Nejvýstižnější na co jsem přišla jsou citrusy a čistota.
Ze začátku mi peeling přišel jako takový průměr, ale čím více se blížím k jeho dnu, tím více vidím, že se mi bude stýskat a budu muset dokoupit další. Nebo si možná koupím cukrovou verzi s kokosovým olejem. Nebo oba.


Výrobek můžete zakoupit v eshopu www.lilibela.cz konkrétně zde


Jak by řekl Colombo, je tady ještě jedna věc. Všem děkuji za účast v mojí letní soutěži, jejíž vítězkou se stala Peggie (Life by Peggie). Gratuluju a pošlu email.

Krásný víkend!