úterý 29. listopadu 2016

Báze Hangover od Too faced

Krásný den,

k zázraku jménem Hangover jsem se dostala v Sephoře, když jsem si koupila celou sadu miniatur od Too Faced. Rovnou můžu prozradit, že báze pod makeup s výmluvným jménem je skvělá.




Hangover umí prodloužit výdrž makeupu a udělat ho hezčím, zářivějším. To ale najdete téměř u všech bází. Čím je Hangover jedinečný je jeho konzistence, která mi nejvíc ze všeho připomíná odličovací mléko. Žádné kluzké silikony ani hutnost. Vlastně jsem si při prvním použití říkala, jestli něco tak vodovitého vůbec bude fungovat. Funguje. Další jedinečná vlastnost je pro mě v hydrataci. Abych to upřesnila, s touto bází mě žádný makeup ani rozmary počasí nevysuší. Zkrátka sbohem pocity pnutí a těšení se na noční krém.

Hangover voní po kokosu. Zkusila jsem ho pod tekutý i sypký makeup a v obou případech jsem byla nadšená. Poprvé v životě používám bázi každý den.



Složení: Aqua/Water/EAU, Lactobacillus/Salix Alba Bark Ferment Filtrate, Propanediol Dicaprylate, Propanediol, Ceteareth-6 Olivate, Olive Glycerides, Lactobacillus Ferment, Aluminum Starch Octenylsuccinate, Microcrystalline Cellulose, Hydrogenated Olive Oil, Polyacrylate Crosspolymer-6, Cellulose Gum, Olea Europaea (Olive) Fruit Oil, Pectin, Trisodium Ethylenediamine Disuccinate, Xanthan Gum, Olea Europaea (Olive) Oil Unsaponifiables, Cocos Nucifera (Coconut) Fruit Juice, Lauryl Alcohol Diphosphonic Acid, Pentylene Glycol, Glycerin, Lecithin, Magnesium Aluminum Silicate, Parfum/Fragrance, Lauric Acid, Tocopherol, Ascorbyl Palmitate, Citric Acid. (zdroj www. sephora.cz)

Za tubu velikosti 40ml zaplatíte 890kč. Není to málo, ale je to jeden z výrobků, který stojí za investici.

PS. Koupeno za vlastní peníze.

Používáte báze pod makeup?

středa 23. listopadu 2016

Kosmetika cestou necestou

Hodně cestujeme, vlastně by se dalo říct, že se hodně přemísťujeme v rámci republiky. Díky přítelově práci trávíme  všední dny ve dvou městech a dvou bytech. O víkendech jezdíme na chalupu nebo k rodičům. Když jsem si vše spočítala, zjistila jsem, že doma v Brně trávíme každý měsíc asi 14 dnů.

Takový životní styl vyžaduje dobré plánování a organizaci nejen domácnosti. Dnes se ale budu věnovat kosmetice (jak jinak). Nechci totiž mít čtyři vybavené koupelny a riskovat tak, že se mi většina produktů zkazí dřív, než si je stihnu užít. Také se mi nechce sebou převážet celý svůj kosmetický arzenál. Postupem času jsem se naučila sbalit do dvou taštiček vše potřebné.


Zjistila jsem, že líčení mě nejvíc baví doma, takže sebou vozím jen minimum, bez kterého se mi nechce vycházet ven mezi lidi. Makeup, v zimě i s bází a tužka na obočí jsou nutností.



Líčení zakončím řasenkou a pak se navoním. Ráda sebou vozím tuhý deodorant, protože je malý. Bez parfému bych se obešla, ale když se mi poštěstilo koupit cestovní balení oblíbeného Be delicious od DKNY, hned jsem ho zařadila mezi věci, které se mnou putují.


S líčením očí mám trochu problém. A sice ten, že jsem nenašla kvalitní cestovní pouzdro na štětce. Raději je nechávám doma, aby se převozem neničily. Když tedy nastane situace, že si potřebuju (chci) nalíčit i oči, nanesu si trochu světlého stínu pomocí prstů.

Štětec na tvářenku sebou vozím a používám ho. Nicméně kdyby nebyl v cestovním balení, rozloučila bych se s ním. Není to žádná výhra, spíše nouzovka.

Na cestovním pouzdru stále pracuji a sháním.


Paletka California obsahuje oční stíny, rozjasnovač a tvářenku

Na cesty se mi velmi osvědčily výrobky, které bydlí v tubě se šroubovacím víčkem. Ještě nikdy se nestalo, že by víčko nevydrželo a nějaký krém se rozlil. Na obrázku vidíte dva mé oblíbené produkty, jeden je čistič na pleť Dr. Hauschka a druhý pleťový krém Alterra. Pokud tedy najdu výrobek, který mi maximálně vyhovuje a navíc je v tubě, je to velká výhra.

Možná si říkáte, co dělá na obrázku tělové máslo v kelímku, když je obecně známo, že krémy se v kelímku přelívají na víčko, které je pak celé upatlané. Odpovím vám. Tělové máslo je natolik skvělé, že si vybojovalo svoje místo na slunci a vozím ho všude sebou. Přes rok to je makadamiová varianta, nyní vánoční limitka :-)


O prázdninách jsem si koupila prázdné obaly uváděné jako cestovní s tím, že velikost jejich obsahu je taková, že je můžete sebou vzít do letadla. Letištní kontroly mě příliš netrápí, zato se mi lahvičky skvěle osvědčily v běžném životě. Můžete je koupit se zaklapávacím víčkem nebo s rozprašovačem, jak je libo. Na obrázku vidíte šampon a v dózičce s fialovým víčkem je maska na vlasy.

Cestovní balení je skvělá věc, ale nemusím ho mít za každou cenu.  Vyhýbám se situaci, kdy bych měla mít zároveň normální a mini balení. Teď mám například plnou velikost suchého šamponu a až ho spotřebuju, koupím si jeho menšího brášku.


 Nakonec pár nudných, ale také životně důležitých věciček:


Myslím, že většinu není třeba představovat. Jediná matoucí věc může být fialová kytka bez jednoho lístku. Je to pilníček na nehty, jehož význam netřeba vysvětlovat. Uchoušťoury sebou vozím v zip lockovém sáčku, který nepoužívám na nic jiného. Kancelářské nůžky se mi už tisíckrát hodily. Rozhodně doporučuju přibalit je do kufru.



Čelenka do vlasů pro líčení a čištění obličeje a skládací hřeben jsou třešničky na dortu.

Neosvědčilo se:



Nevozím sebou věci, které je třeba namáčet a čekat až uschnou. Ani pro jeden výrobek nemám vhodný obal. Vždycky mám pocit, že když dám tyhle věci do plastu, začnou se na nich množit plísně.



Ačkoli toto obličejové mýdlo miluju, musí na mě čekat doma. Pumpička nemá krytku, což samo o sobě není moc hygienické a navíc se bojím, že by se ulomil zobáček dávkovače.
 
 
Co si balíte na cesty vy?
 
 



čtvrtek 17. listopadu 2016

Báječné nakupování v Las Vegas (Shopaholic to the rescue)

Na tuto knihu jsem se horečnatě těšila od chvíle, kdy jsem dočetla její předchozí díl končící otevřeně. Často jsem se chodila ptát do knihkupectví, zda už vyšla v češtině. Vždy  mi odpověděli, že to bude nejdřív v listopadu. Ach jo...

Pak jsem ale jednou zabrousila do oddělení anglicky psané literatury a koho to tu nevidím? Svou toužebně očekávanou knihu. Hned jsem ji koupila a měla dvojnásobnou radost. Za prvé se dozvím, jak to dopadlo a za druhé se pocvičím v angličtině.



Pak přišlo trochu zklamání. Prvních 126 stran je zevrubně popisována cesta z Los Angeles do Las Vegas. Cesta trvá celý den a večer se všichni účastníci ubytují, aniž by se za celou dobu stalo cokoli důležitého pro děj knihy. Trvá dlouho, než se rozvine zápletka a odhalí tajemství minulého dílu. Nakonec všechno dobře dopadne, ostatně jak už to tak bývá v románech pro ženy.
 
Abych to shrnula. Na knize se mi nelíbilo:
  • zdlouhavý a uměle natahovaný děj
  • všechny hlavní postavy, které známe z předchozích dílů coby obyvatele britských ostrovů se lehce přemístí do USA a navíc ještě do auta jedoucího do Las Vegas. Trochu vyumělkované a nepřirozené
  • pokud jste četli předchozí díly, nečeká vás už žádné překvapení, děj se tak trochu předvídatelný
 
Co se mi líbilo:
  • velmi oceňuji styl angličtiny. Nechci říct, že je jednoduchý, ale zkrátka se dobře čte a kniha je srozumitelná. Tato výhoda odpadne, pokud si knihu koupíte v češtině :-)
  • hlavní hrdinka Becky konečně trochu dospěje. Ale nenechte se mýlit, je to relativní. Becky je manželka a matka a už se nechová jako naivní nezodpovědná puberťačka, ale jako naivní svobodná holka, která rozhodně nepřemýšlí o následcích svých činů. Oceňuji i malý pokrok.
Četla jsem všechny knihy série a tento díl hodnotím jako nejslabší.  Přijde mi, že dřív byla s Becky větší zábava. Chovala se ztřeštěně a spontánně, dostávala se do komických situací a vždy jsem čekala, jak všechno dopadne. U prvních dílů jsem se nemohla od knihy odtrhnout a u tohoto dílu jsem vyhlížela konec kapitoly. 
 
Znáte Báječné nakupování? Který je váš oblíbený díl série?

sobota 5. listopadu 2016

Chce to jen přidat mouku (a neztratit sám sebe)

Rozhodla jsem se vyzkoušet nový recept. Je jednoduchý, tak na tom snad nic nezkazím. Na vaření se už dávno necítím. Takže začnu, smíchám ingredience podle receptu a začnu rukama tvořit placičky. Olej na pánvi už je rozehřátý a čeká a mně se vůbec nedaří. Směs se mi lepí na ruce a placku z ní určitě nevytvaruju. Ach jo. Už zase. Prostě neumím vařit. Nejraději bych všechno vyhodila a namazala si chleba máslem. Aspoň tohle umím.
 
Jako obvykle začnu slyšet v hlavě hlas svého bývalého:
"Nedělej se s tím
Tohle já stejně nebudu jíst, dám si něco jiného.
Vůbec na to nemám chuť.
To mi nechutná.
Není v tom maso
Co kdybychom si radši objednali pizzu?"
 
Postupem času jsem uvěřila jeho řečem a dospěla k názoru, že neumím vařit a že to vlastně ani nemá smysl.



 
 
Tentokrát se mi ale v hlavě rozsvítil velký nápis STOP! Přece s tímto člověkem už dlouho nejsem. Tak PROČ mi pořád ničí život? Proč mu to dovoluju??? Než jsem ho potkala, měla jsem vaření ráda. Byla to pro mě tvořivá relaxační činnost s příjemným výsledkem. S chutí jsem se pouštěla do nových receptů, zkoušela neznámé ingredience. Vždy jsem hledala, jak nové jídlo uzpůsobit sobě, abych si ho co nejvíc užila. Kdy jsem si vlastně nechala vzít tuto radost?
 
Dělo se to tak nějak postupně. Zpětně vidím sebe samu, jak najednou říkám ostatním, že mě vlastně vaření nebaví, že je to jen povinnost, kterou nemám ráda. Že nikdy nevím, co vařit, nebaví mě nakupovat suroviny a že nejlepší je si jídlo objednat. Tohle vůbec nejsem já. Kam jsem se poděla moje duše?
 
Takže znovu. Bývalého pošlu někam a soustředím se na recept. Zjišťuju, že ho ani nepotřebuju. Je přece jasné, že když se těsto lepí, chce to víc mouky. Tato rada funguje a já za chvilku začínám smažit skvělé placičky, které si dáme k obědu. Pochutnám si a můj svět je zase na chvíli v pořádku.
 
 
 
Stalo se vám něco podobného? Nechali jste si od někoho vzít radost ze života? Vnutili vám názor, že za nic nestojíte a nic neumíte?