čtvrtek 4. června 2015

O tloustnutí

Dnes to bude trochu z jiného soudku než obvykle. Vážím 57kg a jsem dost nespokojená. Připadám si příliš oplácaná, z některého oblečení mi lezou špeky. Zkrátka necítím se dobře. Pak přijde jeden výživný víkend u rodičů. Od pátku do neděle jíme co maminka uvaří a upeče, všechno to jsou mňamky a moc si to užíváme. Pohybu máme nula, zato jdeme večer na jedno. Znáte to.
Přijedu z víkendu a bum! Vážím 60kg!!!! Cože???!! Ne! Pomoc! 60kg je moje psychologická hranice, za kterou nechci nikdy jít. NIKDY. 


 
Poté co opadne panika si vytvořím plán. Budu střídmě jíst a budu cvičit. A to tak dlouho, dokud se nevrátím na 57kg. Opravdu se snažím. Nakoupím si ovoce, zeleninu, jogurty, nemlsám, nepiju alkohol (velká oběť) a zvládnu i cvičení o délce 10-15minut denně. Pokud se nedonutím cvičit, jdu na procházku. Často se vážím. Najednou mi těch předchozích 57kg vůbec nepřijde k zahození a já mám pocit, že jsem se tak trochu rouhala, když jsem s nimi nebyla spokojená.
 
A ještě mi přijde nefér jedna věc. Zatímco přibrat 3kg byla otázka víkendu, shodit je trvá minimálně dva týdny. Aaach jo.
 
Nakonec se to podaří a já jsem zpět na 57kg. Teď už je vidím jinak. Vím, že může být hůř a že může být i mnohem hůř. Že tahle váha není špatná. Je to jen maximální číslo, jaké jsem ochotná tolerovat.
 
A jak to máte vy? Jste ten typ co se podívá na jídlo a tloustne nebo nepřiberete ani kdybyste se rozkrájely?
 
Užívejte sluníčka a mějte se rády.
 
PS. Čísla i obrázek jsou ilustrační.

20 komentářů:

  1. Já jsem teď taky velmi nespokojená, před porodem jsem vážila 47 kg pak jsem přibrala 9,5 kg ale po porodu jsem to zase všechno shodila, přestala jsem kojit a nějak se rozpapala a šup 52 kg :( můj limit bylo 50 kg ....jsem malá mám 150 cm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono kojení je kapitola sama pro sebe a ukončení kojení versus váha je další zásadní věc.
      Ať se daří dosáhnout vysněné váhy

      Vymazat
  2. Váhu momentálně vůbec neřeším. Pro mě byla vždy maximální hranice 70 kg, rodit jsem šla s 90 kily a to jsem si připadala jak obryně (no, taky jsem tak i vypadala :)). Snažím se hýbat a jíst zdravě, ale nemám pevnou vůli, abych třeba přestala jíst sladké, to prostě nedokážu. A teď, když se na váhu vůbec nesoustředím a běhám okolo dítěte, kila jdou sama dolů a mám skoro 60 kg.

    (P.S.- čísla ilustrační nejsou :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky by se mi líbilo, kdyby šla kila sama dolů :-)

      Vymazat
  3. Jo, tak já jsem ten typ co pořád jí čokoládu a bonbóny, já bych nikdy nemohla jíst zdravě, to je hrůza. Miluju jídlo a nestydím se za to, i když potom v plavkách asi jo :D... Ale je zajímavé, že teď jsem chodila do posilky, tak jsem jedla normálně i sladký jídla a zhubla jsem.. Je to hlavně o přístupu a člověk musí myslet pozitivně a nastavit si to tak, jak sám chce a tomu i uvěřit, jinak se nikdy žádné kilo nepohne :-). Ale myslím, že i když člověk zhubne tak je se sebou neustále nespokojený.. Asi bych to tolik nehrotila, hlavní je se cítit dobře :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. plně s tebou souhlasím v tom, že hubnutí je hodně o psychické pohodě. S úsměvem jde všechno líp :-)
      Posilka nebo jiné cvičení pomáhá strašně moc. Jenže mě to většinou dlouho nevydrží

      Vymazat
  4. Ja si teraz celkom dlho váhu držím, ale prestávam s ňou byť celkom spokojná, takže by som s tým chcela niečo spraviť (to sa tak ľahko hovorí) :D Musím si predovšetkým dávať pozor na jedlo, lebo rozhodne nepatrím k tým, ktoré môžu jesť čo chcú a nepriberú. Jasné, že im závidím, kto by aj nie :D ale tak snáď sa k tým pár kilám dole dostanem aj inak :D

    OdpovědětVymazat
  5. Hubnutí je složité.. :( Já asi před 5 měsíci vážila 97 Kg.. za těch 5 měsíců mám dole 10 kg. Hubnu s výživovou poradkyní a je to skvělé, žádné týrání. Prostě klid a spokojenost :-)

    http://wormake.blogspot.cz/2015/06/recenze-samponu-klorane.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je krásný váhový úbytek. At se daří i dál

      Vymazat
  6. Mám stejný problém, hlavně když jsme absolvovala jednodenní žranice u babičky. Vždycky jsem si připadala jak sud. Ale jsme hrozně líná něco dělat :D

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem dřív jedla hrozně moc a hlavně před maturitou z nervů. :D Tak jsem přibrala, ale pak jsem odletěla na Island a tady jíme fakt zdravě a hlavně tu mám spoustu pohybu, takže to jde pomalu dolů naštěstí. :D

    Ale bohužel nejsem jeden z těch šťastlivců, kteří si můžu sníst co chtějí. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukla jsem na tvůj blog, fotky z Islandu vypadají úžasně. Hned bych tam jela hubnout :-)

      Vymazat
  8. Hubnutí je pro mě jedna z nejhorších věcí na světě :D
    Dřív jsem byla hodně oplácáná, pak se mi povedlo zhubnout 18kg, ale pořád to nebylo ono. Pak jsem zase pro změnu 4 kg nabrala, a teď s váhou bojuju jak s větrnými mlýny:( Problém je v tom, že ať zhubnu kolik chci, vždycky mi akorát vylezou klíční kosti/žebra, ale stehna a zadek mám furt nadprůměrný :( Nejhorší je to, že člověk je schopen přibrat během dvou dnů, ale aby zhubnul, tak se pak měsíc týrá ve fitku/odříkáním :D
    ...///Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. úplně s tebou souhlasím. Boj s větrnými mlýny je pocit, který mívám taky. Mně se pro změnu tuky nejvíc ukládají na břiše a na zádech a hodně blbě se hubnou :-(

      Vymazat
  9. Já jsem teď dost cestovala a asi jsem to s tím jídlem přehnala a tři kila přibrala :/ snad to brzy dostanu dolů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na cestách si většinou neodpírám. Vždycky si říkám, že ochutnám věci, ke kterým se doma nikdy nedostanu

      Vymazat
  10. No, tento rok se kvuli panděru poprve stydim do plavek... Jenze nejedenim ho nezhubnu, musela bych cvicit brisaky a to nesnasim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si letos koupila plavky, co zakrývají břicho :-) jinak bych se nemohla ukázat

      Vymazat

Děkuji za vaše krásné komentáře.